Anotace
Dvě ženy ve stejném věku bojují o přízeň bohatého kovboje Jardy. Jana je úspěšná podnikatelka a protřelá prostitutka pro velice bohaté pány z vysoké společnosti, která čeká na vysněného prince, zatímco Ester je obyčejná, léta věrná manželka, profesí pekařka se žádnými ambicemi. Tyhle dvě ženy spojí jednoho dne náhoda. Ale protože náhody neexistují a vše se mělo stát, obě dámy se skamarádí a odjedou společně na dovolenou. Skončí na jiném kontinentě a samozřejmě také v náručích jiných mužů. Co se stane ze vzorné ženy, který byla roky provdána, a jak dopadne ta, která z mužského pokolení měla jen srandu a peníze? Kniha plná erotických scén, zklamání, ale hlavně lásky je sedmnáctou knihou autorky.
Ukázka
Jana
„Už se nemohu dočkat, až tě obejmu a políbím,“ psal mi Jarda smsku. Podařilo se mi ho ulovit při jedné páteční akci na Statečku, kam dorazil s koněm na oběd. Byl to chlap jako hora, s nádhernou vysportovanou postavou. Když nasedal na hřbet úžasného zvířete to dopoledne v maštali, měl na sobě zase vypasované džíny a v nich schovával vymakaný zadek, na který se většina ženských ráda podívala. Staral se velmi nákladně o svůj zevnějšek, a tak i na posledním lovu byl oblečen do kostkované košile a kožené vesty s třásněmi. Na hlavu si jako vždy nasadil kovbojský kožený klobouk, který si přivezl z Texasu. Vždy, když se objevil ve dveřích stáje, většina mladých holek, co se motala u koní, si doslova trhala svá rodidla a stačilo málo, aby podlehla na nejbližším místě. Bylo mu jedno, zda je to v šatně malého statku nebo na slámě, která měla patřit do boxu jako podestýlka. Jarda neřešil, kde ho mladá slečna orálně uspokojí, ale rozhodující bylo, že to chce udělat. Jeho charizma podtrhovala skutečnost, že před statkem vždy zaparkoval poslední model Ferrari nebo Maserati, kterým dojel z luxusní vily, vzdálené jen několik kilometrů od místa, kde byl ustájený jeho jediný miláček, a to kůň Harry. Jeho miloval. Koňům rozuměl a měl přezdívku Zaříkávač koní podle stejnojmenné knihy a filmu. Jenže Jarda byl krásnější, mužnější a na první pohled empatičtější než hlavní postava filmu. A to se hned tak nevidí!
„Už se také moc těším. Sejdeme se ve dvě hodiny v Mlýnské kavárně na Kampě,“ odepsala jsem. Byla jsem nejšťastnější ženou. Ano, já, Jana Maiderová, jsem urvala chlapa, co po něm šílí celá ženská populace od Berouna ke Zbirohu. Je můj a píše mi krásné smsky, které může napsat jedině muž, který má uložené mé srdce ve svém. To já jsem mu utkvěla ve všech jeho smyslech, to já budu jeho královnou. Vím, jak mám s jeho mužstvím zacházet, protože to chtěl několikrát za sebou. Ne nadarmo se říká, že chlapa neurve ženská přes uklizený byt, dobré jídlo… Chlapa dostaneš tam, kam potřebuješ, jen tehdy, pokud mu to dobře uděláš. Lépe řečeno jinak uděláš. Pořádnému samcovi totiž musíš vystřelit mozek z hlavy, ušukat ho k smrti, unavit, použít a zmačkat jako kus papíru od sekané a pak ho zase rozbalit, měkce a jemně pomačkat a znovu ho poslat mezi galaxii, kde mu vypadne mozek, aby se pak vrátil opojený a s prázdným šourkem na zem. Tohle umím! Jen už mi holt není těch dvacet let, co mi bývalo kdysi. Tehdy jsem měla krásnou figuru a čtyřky prsa, která mi někam utekla, nebo jak bych to jinak nazvala. Prostě z pevných čtyřek jsou povolené trojky, k útlému pasu přibylo skoro deset centimetrů a na nádherných dlouhých nohách se mi objevují občas modré žilky. Vlasy naštěstí zatím nevypelichaly a to, co mám mezi nohama, už taky není žádná ranní rosa, i když pravidelně ten orgán nechávám servisovat. Sjíždím čtvrté gumy a doba, kdy jsem byla luxusní slečnou pro vlivné pražské pány, už pominula. Teď konečně budu hračkou jednoho bohatého pána od Berouna.
„Jsi tak úžasná. Za chvíli vyjedu, ať jsem tam včas,“ napsal.
Uvidíme, jaké auto tentokrát vyveze ze své garáže, aby se mohl blýsknout přede mnou, ale samozřejmě také před dalšími obdivovatelkami, které po cestě za mnou potká. Stejně jsem šikovná a naštěstí jsem nezapomněla, co takoví pánové potřebují. Léta tvrdé praxe jsem zúročila a první den našeho setkání se předvedla jako něžná a ostýchavá žena. Jenže jen do chvíle, než jsme jeli z krásného wellness domů. K němu domů…, jak si myslel. Tam jsem odmítla vstoupit, jelikož nejsem přece jedna z těch, co se nechají sbalit na hezké auto, koně a dobrou večeři. Já ne! To není můj styl. Naše setkání proběhlo úplně jinak.
Byla jsem s kamarádkou na obědě v jedné zahradní restauraci a vzhledem k tomu, že mám radary na zajímavé chlapy vypěstované už od svých patnácti let, okamžitě, jakmile slezl Jarda z koně, jsem začala vysílat energetické sexuální toky směrem k jeho postavě. Nebyl hloupý, a tak to samozřejmě zpozoroval. Představa, že si může sehnat další oběť na večer, mu dělala dobře. Kterému lovci by se to nelíbilo? Jarda byl lovec s velkým „L“ a posléze jsem zjistila, že i s velkým… to ale trochu předbíhám, teď jsem musela hrát slušnou holku. Možná i trochu stydlivou, i když jsem na první pohled poznala, že tenhle chlap to musí od sebe odhazovat vidlemi. Na mě vidle nepotřeboval.
Oba jsme se najedli. Každý u jiného stolu a každý s jiným doprovodem. Byl zvyklý, že za ním ženské chodí, jakmile začne přitahovat sedlo koně a dávat mu do huby uzdění, aby mohl pokračovat v jízdě. Běžně se mu stávalo, že si ženy a děti chtěly ušlechtilé zvíře pohladit. Harry byl stejně charizmatický jako Jarda a jakmile se vyhoupl statný muž do sedla, propojení bylo tak idylické, že málokterá ženská, která na to takříkajíc měla „koule“, ho neoslovila. Já ne! Nejsem přece jednou z těch pipin, co sednou na koníčka, ať už čtyřnohého nebo dvounohého, jen proto, že se jim chlap líbí. Mám jiné hodnoty. Třeba peníze nebo spíš lásku, kterou už delší dobu hledám. Jen razím trošku zvláštní heslo a to, že je spousta bohatých chlapů, tak proč milovat toho chudého. Přiznám se, že je to trošku „kalkul“, ale přece se nezamiluju do nějakého chudáka z vesnice jen proto, že mi to dobře udělá?
Jarda se ten den objevil u stolu, kde jsem dopíjela kávu. Zrovna mezi mnou a mojí kamarádkou probíhala velmi důležitá debata o naší nové kadeřnici, a tak jsem zvedla hlavu v poslední sekundu, kdy se ještě moje oči mohly setkat s očima milého koňáka. Tehdy se to stalo. Stačila setina sekundy, kdy se vám obrátí život a stane se něco zásadního.
„Máte ráda koně?“ zeptal se.
„Proč?“ Dělala jsem, že jsem si přivázaného koně nestačila všimnout, a že mě vlastně vyrušuje z vážného rozhovoru s kamarádkou.
„Tak to je velká škoda. Jednoho ze svých koní mám tady.“
„Kde?“
To už kamarádka málem nevydržela. Musela si rychle vzít kousek jahodového dortu do pusy a dělat, že se dusí, aby zamaskovala smích, který se jí dral z úst ven.
„Pardon, nějak jsem se zakuckala. Omlouvám se vám. Copak nevidíš toho krásného valacha?“ řekla Martina.
„No, každý asi nemá rád tahle zvířata. Co máte ráda vy?“ zeptal se a čekal na odpověď. Možná chtěl slyšet sex, výlety, dobré jídlo nebo možná vše dohromady.
„Ani nevím. Poslední dobou jsem unavená,“ odpověděla jsem.
„Tak to je ideální dojít si do wellness a odpočinout si. Tady je vizitka, kam chodím každý pátek večer do sauny a whirlpoolu. Dneska je pátek, jestli se nemýlím.“
„To už je pátek? To to letí, že?“
Muž hodil vizitku luxusního wellness centra na stůl a dodal: „Čekám vás v sedm večer v recepci. Jste úžasná žena. Budu se na vás moc těšit.“
Pak odvázal koně a připravil ho k odjezdu. Jakmile se vyhoupl do sedla a stočil ho směrem k lesu, že už jsem na něj skoro nedohlédla, zařvala jsem radostí: „Ty vole, to je bourák. Ten by stál za hřích.“
Martina se konečně mohla začít smát na plné pecky a neschovávat nic pod rádoby zakuckání.
„Půjdeš tam?“
„Kam?“
„No do toho wellness?“
„Slušně vhozená rukavice, co kámoško?“ řečnicky jsem polemizovala.
„Tak ji seber a nebuď blbá.“
„Nemám co na sebe,“ to byla první reakce, která ze mě vypadla.
„Do wellness se chodí bez ničeho. Jsi fakt úplně praštěná.“