Anotace
Někteří lidé se radují z mála, jiným nestačí to, co mají. Jakmile přijde vážná nemoc, krize v práci nebo dokonce smrt, každý člověk svůj dosavadní život začne přehodnocovat. Pak teprve se vydá na úplně jinou cestu, na které hledá odpuštění jako Robert. Dokáže mu Jana, která nevěřila, že ta její cesta bude tak úžasná a plná zvratů, prominout jeho chybu? A jakou cestou se vydá Robertova krásná a mladá kolegyně Aneta, když přijdou vážné problémy ve firmě?
Audio ukázka
Ukázka
JANA
1. kapitola
„Mám to za sebou,“ oddychla si Jana, když zaklapla dveře ordinace onkologické kliniky. Ta nádherná věta, kterou před chvílí slyšela, jí vehnala slzy do očí.
„Jste zdravá, rakovinové buňky se podařilo zastavit. Díky intenzivnímu léčení jste mimo ohrožení života. Musíte samozřejmě dál chodit na pravidelné prohlídky, ale nebojte se, výsledky jsou negativní,“ oznámil jí ošetřující lékař před minutou.
Stála na chodbě před dveřmi ordinace a byla šťastná. Konečně k ní byl osud přívětivý.
První cesta vedla na toaletu. Zahlédla se v zrcadle a už neměla ten pocit beznaděje. Konečně viděla v očích jiskru, i když na hlavě jí trčelo doslova pár chlupů. Bylo jí jedno, že jí vypadaly vlasy a že většina oblečení na ní poslední dobou jenom visí.
„Jsem zdravá,“ zašeptala. Škoda že s ní dnes nemohl jít do nemocnice její přítel. Taková zpráva se neříká každý den. Ráno, když se loučili, ji tak krásně políbil a řekl: „Jsi nádherná, úžasná žena. Hlavně jsi silná, za což tě obdivuju. Nezlob se, nemůžu jet s tebou. Jedu dnes do Hradce na služební cestu a máme tam dost důležité firemní jednání. Už delší dobu se snažím s reklamkou prorazit a podepsat exkluzivní smlouvu pro OLIGEN. Pokud to všechno vyjde, vydělá to reklamce OLOTE slušné peníze a pak konečně pojedeme na vysněný týden do Říma.“
Věřila svému Robertovi, že udělá dobrý obchod, který jim zaplatí letenky a pobyt v evropské metropoli.
„Mám mu zavolat?“ ptala se v mobilu své nejlepší kamarádky Martiny hned poté, co jí oznámila tu úžasnou novinu, že je zdravá. Věděla, že nesmí otravovat v době, kdy má Robert pracovní jednání, ale…
„Máš pravdu, řeknu mu to až večer doma. Uvařím nějaké dobré jídlo. Konečně snad zase budu jíst s radostí,“ ukončila hovor.
Večeře při svíčkách, dobré jídlo, úžasná zpráva, že je vyléčená a pak si naplánují dovolenou. Takto měla připravený scénář dnešního večera. Bylo sedm hodin a její drahá polovička se objevila ve dveřích.
„Tak jak jsi dopadla v nemocnici?“
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Byla šťastná. Kolem deváté hodiny zazvonil jejímu příteli mobil. Slyšela, jak někomu říká, že se uzdravila, a že už je vše na dobré cestě.
Cesta! Jak dlouho si přála odjet někam za poznáním. Teď už si to konečně může dovolit. Když si vzpomněla na věčnou únavu za poslední rok, padání vlasů a nahýbání se nad záchodovou mísou, když vyprazdňovala svůj žaludek, chtělo se jí smát štěstím.
„Konečně si splníme svůj sen, poletíme do Říma,“ řekla Robertovi před usnutím.
Ve dvě v noci se probudila, jelikož si potřebovala dojít na toaletu. Postel vedle ní byla prázdná.
„Kde jsi?“ zavolala do tmy. „Miláčku, jsi v kuchyni?“
I další místnosti společného bytu byly prázdné. Na stole v obýváku ležel dopis a ona ho bezmyšlenkovitě přečetla. Když ho četla podruhé, stále ještě nevěřila jeho textu:
„Milá Jani, jsi silná žena, jsem moc rád, že ses vyléčila, a přeji ti jen to hezké. Pomohl jsem ti v době, kdy jsi nemohla být sama. Už půl roku chodím se svojí asistentkou a dnes, po tak úžasné zprávě, kterou jsi mi oznámila, jsem nabral sílu a rozhodl se od tebe odejít. Hodně štěstí.“
Papír jí upadl na zem. Za ním si sedla na podlahu i ona. Ve svých myšlenkách se vracela do situací v minulém roce. Robert stál u její postele, kde ležela s holou hlavou, totálně vyčerpaná, jen se zbytkem síly, která jí někdy nestačila ani na to, aby sama došla na toaletu. Měl to se mnou těžké a vydržel, pomyslela si.
„Takže teď už jsem sama?“ zašeptala do ticha a tmy jejich bytu.
Ne, ten sen jí nikdo nevezme. Běžela do ložnice, otevřela skříň a vyndala cestovní kufr. Do něj začala házet oblečení, které si v poslední době koupila. Bylo o dvě čísla menší než to, co viselo na ramínkách, na která rok nesáhla. Je hubená, má málo vlasů, ale je zdravá! Alespoň teď je zdravá. Během několika minut měla zabaleno. Do příručního zavazadla si hodila taštičku se šminkami, druhou kreditní kartu a doklady. Cítila stejný pocit euforie jako ráno při odchodu z ordinace. Jede! Hned teď… určitě něco poletí. Mobilem si zavolala taxíka.
„Kam pojedete?“ ptala se operátorka.
„Do Říma… Tedy vlastně na letiště Václava Havla,“ opravila se.
„Za tři minuty budete mít před domem bílý Mercedes a odveze vás na letiště,“ oznámila operátorka a zavěsila.
Určitě bude nějaké místo v letadle volné, vždyť do Říma létá několik linek denně.
Přežila rakovinu! Cesta do Říma je proti tomu nic.